Ráno zazvoní budík. Oči jako po třídenním tahu, mozek v mlze, tělo v módu „nech mě spát nebo tě zabiju“. Jenže ne. Musíš vstát, dát se nějak dohromady, ať už do práce, nebo – v případě dětí – do školy, kde už v osm hodin mají podávat výkony. A teď mi řekni – kdo to vymyslel?
Já ti to řeknu. Někdo, kdo neměl žádné ponětí o tom, jak funguje lidské tělo.
Ráno nejede nikdo. Tak proč to takhle pořád děláme?
Kolik znáš lidí, kteří ráno vstávají svěží, energičtí a hned po otevření očí skáčou do práce s úsměvem? Pár výjimek možná existuje, ale většina je ráno nepoužitelná. A je to normální. Lidské tělo není naprogramované na vstávání v šest nebo sedm ráno. Hladiny hormonů, tělesná teplota i mentální výkon – všechno se teprve rozjíždí.
Jenže my jsme si z nějakého nepochopitelného důvodu nastavili společnost tak, že se musí vstávat brzy. Děti ve školách v osm ráno mají být schopné už přemýšlet nad matematikou nebo literaturou, i když jejich mozek je ještě ve fázi „nerušit, restartuji se“.
A dospělí? To samé. V šest ráno zvoní budík, v sedm rychle do auta nebo do MHD a v osm už mají být připravení na porady, řešit problémy a podávat výkony. Proč? Protože „tak to vždycky bylo“.
Pozdní začátek práce = lepší zdraví, produktivita i pohoda
Vědci se už roky snaží lidem vysvětlit, že rané vstávání je proti přirozeným biorytmům. Nejsme stroje. Ideální pracovní doba začíná kolem deváté hodiny a končí nejpozději v 15:00 – 16:00.
Proč? Protože:
Mozek se probere později – kolem 9:00 už jede na vyšší obrátky, takže práce jde lépe od ruky.
Lepší zdraví – lidé, kteří spí dostatečně dlouho a nehrnou se do práce v půl sedmé, mají nižší riziko infarktu a cukrovky.
Více času na soukromý život – skončit brzy znamená, že si ještě stihneš něco užít.
Méně stresu – žádné hektické ranní vstávání a chaos, kdy se snažíš dohnat ztracený čas.
Když jsi nevyspalý, jsi k ničemu
Nejde jen o ranní zombifikaci. Dlouhodobé vstávání v nekřesťanské hodiny ničí tělo i psychiku. Lidé, kteří vstávají příliš brzy:
Mají vyšší hladinu stresových hormonů.
Jsou méně produktivní.
Častěji trpí depresemi a úzkostmi.
Dělají více chyb, protože jejich mozek ještě není plně funkční.
Navíc spánková deprivace je doslova mučení. To není metafora. Existují studie, které potvrzují, že nevyspání má na člověka podobný efekt jako opilost. Takže když pošleš nevyspaného člověka do práce nebo dítě do školy, je to skoro jako kdybys ho tam poslal s pár promile v krvi.
A pak se všichni diví, že lidi jsou podráždění, nesoustředění a dělají kraviny.
Jak z toho ven?
Začít pracovat až v 9:00. Ideálně i později. V některých zemích už se na to pomalu přechází a produktivita paradoxně stoupá, protože lidé nejsou tak vyřízení.
Školy by měly začínat nejdřív v 9:00. Ano, je to revoluční myšlenka. Ale děti by se lépe soustředily, méně by chybovaly a nebyly by tak vystresované.
Pracovní doba by měla být kratší. Proč tahat osm hodin, když reálně produktivní jsme maximálně pět?
Dopřát si dostatek spánku a nebýt otrokem budíku.
Změna je možná. Ale musíme ji chtít.
Když to jde v jiných zemích, proč ne u nás? Proč bychom nemohli přizpůsobit práci i školu tomu, jak opravdu funguje lidské tělo? Nejsme stroje, které můžeš ráno zapnout a čekat okamžitý výkon.
A pokud tě teď někdo začne poučovat, že „vstávání v šest ráno zoceluje charakter“, klidně mu řekni, že ve skutečnosti jen ničí lidské zdraví. Když se bude divit, ať si zkusí vstát ve čtyři ráno celý měsíc a pak ať mi přijde říct, jak se cítí.
Za mě? Vstávání po sedmé, práce od devíti a konec do čtyř. To je ideál, ke kterému bychom měli směřovat. Možná pak budeme mít méně nemocných, méně depresí a hlavně – více života, který si můžeme užít.