Od úsvitu civilizace si lidstvo kladlo otázky o své podstatě, vztazích a sexualitě. Co je přirozené? Co je správné? Kdo má jakou roli? A co je vlastně muž a co žena? V různých historických obdobích a kulturách se odpovědi lišily. To, co dnes považujeme za normální nebo nepřijatelné, bylo kdysi běžné, nebo naopak a tak se dá říct, že vnímání intimity, genderových rolí i samotné podstaty člověka je především otázkou kontextu.

Antika: Mužská láska a vojenská loajalita

Ve starověkém Řecku a Římě byla sexualita chápána odlišně než dnes. Homosexuální vztahy, zejména mezi starším mužem a mladším chlapcem (pederastie), byly nejen přijímané, ale často považované za součást vzdělání a růstu mladého muže. V řeckých městských státech, jako byla Sparta či Athény, byli mladí chlapci zasvěcováni staršími muži nejen do filozofie a umění, ale také do tajů tělesné lásky. Nebylo to vnímáno jako identita, ale jako součást života. 

Podobně v římských legiích bylo běžné, že vojáci udržovali intimní vztahy mezi sebou. Předpokládalo se, že voják bude s větší oddaností bojovat a chránit svého milence než pouhého spolubojovníka. Tento model souzněl s pragmatickým římským myšlením: jakékoli vztahy, které posilovaly armádu, byly vítané.

Na druhé straně ženy v Římě měly často intimní vztahy mezi sebou, ačkoliv na rozdíl od mužských vztahů nebyly tolik zaznamenávány v historických pramenech. Například básník Ovidius v Ars Amatoria zmiňuje milostné vztahy mezi ženami jako jednu z možností ženské vášně.

Africké a indiánské kultury: Role třetího pohlaví a matriarchát

Mnoho domorodých kultur po celém světě neznalo striktní binární dělení na muže a ženy, jak je běžné v západní civilizaci. Například mezi původními americkými kmeny existoval koncept „Two-Spirit“ – jedinců, kteří byli považováni za mající jak mužské, tak ženské prvky a často hráli roli duchovních vůdců nebo léčitelů.

V některých afrických kmenech vládly ženy a měly právo mít více mužů. Například královny kmene Lovedu v jižní Africe měly mnoho manželů, které si vybíraly podle své vůle. Podobně některé polyandrické kultury v Tibetu umožňovaly ženám mít více manželů, často bratry, aby se zachovalo rodinné bohatství.

Středověk a potlačení sexuality

Středověk přinesl v Evropě silné omezení sexuality skrze křesťanství. Intimní život se začal chápat jako výhradně rozmnožovací akt, a vše, co nebylo v souladu s církevní doktrínou, bylo považováno za hřích. To však neznamenalo, že by se jiné formy vztahů vytratily – pouze se o nich mlčelo. V klášterech se často objevovaly silné emocionální i fyzické vztahy mezi mnichy či mezi jeptiškami.

V arabském světě naopak existovaly harémy, kde vládly i ženy a udržovaly si svůj vliv. Například osmanské sultánky měly obrovskou moc a jejich intimní život byl organizován podle přísných pravidel, kdy byly milenci či milenkami mocných mužů i žen.

Indické a asijské tradice: Erotika jako součást vzdělání

V Indii a Číně bylo po staletí běžné vnímat sexualitu jako součást duchovního rozvoje. Kámasútra, slavný indický text o lásce, nepopisuje jen fyzickou stránku milostného života, ale i hluboké propojení duší. Mladé chlapce a dívky učili zkušení lektoři, často starší ženy (tety nebo kněžky), jak pracovat se svou sexuální energií.

 

V Japonsku existovala třída gejš, které byly nejen umělkyněmi, ale také milenkami mocných mužů. V některých obdobích bylo běžné, že mladí muži se učili o intimitě pod vedením zkušenějších žen.

Viktoriánská doba: Tajné kluby a potlačená sexualita

Viktoriánská éra byla obdobím přísných morálních norem, ale zároveň se v zákulisí formovaly tajné společnosti a kluby, kde ženy i muži hledali svobodu v otázkách sexuality a rovnosti.

 

Tajné ženské kluby jako The Somerville Club sloužily jako útočiště pro vzdělané a progresivní ženy, které diskutovaly o svých právech a sdílely zakázané myšlenky.

Lesbické salóny existovaly v diskrétních intelektuálních kruzích, kde ženy mohly svobodně projevovat city k jiným ženám.

Okultní a esoterické spolky jako Hermetic Order of the Golden Dawn přitahovaly i ženy a nabízely jim možnost duchovního poznání a experimentování s identitou mimo společenské normy.

Skrytá LGBT subkultura v Londýně a Paříži umožňovala mužům i ženám najít si partnery stejného pohlaví, i když na veřejnosti museli žít v předstíraných heterosexuálních vztazích.

 

Moderní doba: Návrat k otevřenosti

S příchodem osvícenství a později v 20. století se svět znovu otevřel diskusím o sexualitě. Přestože se v některých částech světa stále uplatňují striktní normy, dochází k čím dál většímu uvědomění, že sexualita je tekutá a v různých kulturách byla a je různě interpretována.

Západní svět zažil v 60. letech sexuální revoluci, která přinesla osvobození od tradičních genderových rolí. LGBTQ+ hnutí se stalo globální silou, která přepisuje představy o tom, co je přirozené a přijatelné. Naopak v některých kulturách stále přetrvávají přísné normy a tabu.

Co je přirozené?

Historie lidstva ukazuje, že neexistuje jediný univerzální model mužství, ženství či sexuality. To, co je považováno za normální v jednom období, se v jiném může jevit jako nepřijatelné. Sexualita, láska a intimita byly vždy hluboce propojené se společenskými strukturami a duchovními systémy dané doby.

Dnešní svět se nachází v bodě, kdy se snaží pochopit svou minulost a zároveň hledat cestu k přirozené rovnováze mezi svobodou jednotlivce a kulturními normami. Možná jednou dospějeme k tomu, že nebudeme potřebovat definice a kategorie – prostě budeme žít tak, jak je nám přirozené.

Ilustrační obrázky byly vygenerovány umělou inteligencí (pokud na obrázku není uveden zdroj) z důvodu autorských práv.