Bylo to období plné změn. Dva roky mezi rozvodem a novým manželstvím – krátká doba, ale dost dlouhá na to, aby se do ní vešlo pár příběhů, na které se nedá zapomenout. Jeden z nich je o osmnáctileté hospodyni.

Když soud rozhodl o určení péče a výživy, okamžitě jsem se odstěhoval od své rodiny, z důvodu zachování duševního zdraví našich dětí a mého. Ona se chovala jako kráva pitomá – což mimochodem nebyl můj názor, ale přezdívka, kterou jí dala její vlastní matka. Tak se jmenoval i můj původní blog, kde jsem se snažil přežít rozvodový chaos.“  Válka Roseových hadr. I přes nelibost úředníků jsem pro naše děti vydupal střídavou péči. Pořídil jsem byt, který splňoval podobné parametry, jako náš původní domov. Byl to velký byt.

Já se domácích prací nebojím a vše jsem zvládal levou zadní. Dokonce jsem si založil i kanál starý Drak vaří a kromě běžné péče o domácnost jsem vymýšlel různé netradiční pojetí tradičních českých pokrmů.

Každopádně jsem nechtěl být otrokem domácnosti. Řídit firmu, starat se o děti a ještě o domácnost bylo náročné. A tak jsem si vymyslel, že si seženu hospodyni, která párkrát v týdnu přijde, vytře, vypere, vyžehlí a uklidí takové ty drobnosti, na které jsem neměl chuť. Utřít prach, zalít kytky a když budu chtít, tak i pohlídat děti, abych mohl jít na rande.

Během jednoho týdne jsem dostal vyšší desítky nabídek. Nabídnul jsem totiž taky úžasnou mzdu a za tyto peníze jsem očekával opravdu špičkové služby. Jednoduchý pracovněprávní vztah. Když píši nějakou poptávku, napíši ji velice obsáhlé a se všemi detaily a podrobnostmi, aby už nebylo moc prostoru k dotazům a zájemci měli jasnou představu, koho hledám.

90% nabídek jsem zamítnul hned po prvním přečtení. Ať to byl životopis, nebo email. Na odpověď ve stylu „mám zájem, prosím víc info“ prostě neodpovídám. Z hromady nabídek jsem hned na první pohled viděl, že dotyčným osobám je úplně jedno co budou dělat, hlavně že jim dá někdo prachy.

Nakonec jsem vyfiltroval tři ženy, které by mohly splňovat mé požadavky. Paní v letech, paní na mateřské a studentka pedagogické školy. Všechny jsem si průběžně pozval na pohovor, abych fyzicky zjistil, kdo jsou. Všechny mi byly sympatické a splňovaly požadavky na normálnost.

Nejprve jsem si pozval paní na mateřské. Dopředu jsme se dohodli, že mi nevadí, když si vezme dítě sebou. Mám sociální cítění. Jenomže plán byl takový, že budu platit za odpracované hodiny. V tomto případě bych se nedoplatil. Paní totiž neměla na práci vůbec čas a jen se věnovala svému dítěti. Po dvou hodinách jsme naši spolupráci ukončili s tím, že to takto nepůjde. Za dvě hodiny stihla totiž pouze umýt kuchyňskou linku o délce 3 metry. Kdyby to tak bylo pokaždé, vyplatí se mi pravidelně kupovat novou pracovní desku a tu špinavou vyhazovat.

Paní v letech byla odejita po prvních dvaceti minutách. Natekla do mého bytu jak velká voda a namísto toho, aby se chopila práce, tak jen oznamovala, co všechno je špatně, jak se to musí celé předělat, hrnce nemůžou být tady, talíře nemůžou být támhle, koupelna je hrozná a uklízet ji nebude.

Nakonec přišla zrzavá osmnáctka. Byl čtvrtek. Takový kapesní prcátko, 150cm, 45kg. Chopila se práce a všechno hezky odsýpalo. Občas měla nějaké dotazy, co má kam dát. Průběžně jsme si u toho povídali. Byla vychovaná v rodině, kde se od raného mládí musela starat o vše ona. O sourozence, o domácnost. Z jejího vyprávění jsem pochopil, že v životě neměla na růžích ustláno, ale dělá maximum pro to, aby se mohla postavit na vlastní nohy a vydělat peníze na studium a nějaké sdílené bydlení. Přišlo mi to roztomilé. Pocházela z vedlejšího města a dojížděla vlakem. Ke mně chodila pěšky a celkově vypadala vyrovnaně a spokojeně.

Po 3 hodinách práce měla hotovo a všechno bylo úplně super. Nenašel jsem jediné místo, kde bych byl nespokojený s úklidem. Byl jsem nadšený. Mladá holka co umí makat a ještě k tomu má ráda děti. Vyprávěla totiž o tom, jak má praxi v mateřské školce. Při jejím vyprávění jsem cítil, jak jí to pohltilo a těší se na každý den, až se s dětmi zase uvidí.

Když jsem jí předával peníze, podívala se mi do očí a s nesmělým úsměvem řekla: „Tohle je poprvé, co si na něco vydělávám sama.“  Začali jsme si povídat o tom, kdy zase může přijít. Já jsem jen tak mimochodem prohodil, že zítra odjíždím na svou chatu do vedlejšího města kde bydlí A že bych tam taky potřeboval udělat generální úklid. Nabídla se, že zítra klidně může. Bude totiž pátek a ona nemá žádný plán, tak klidně dorazí. Dal jsem jí adresu a dohodli jsme se, že odpoledne přijede a bude mít práci tak na 2 až 3 hodiny.

Jak slíbila, tak přijela. Dovezla ji kamarádka, protože chatu mám 3 kiláky za městem na samotě u lesa. Hned se vrhla do práce a pokračovala v pracovním nasazení, jako předchozí den. Měla hotovo za 2 hodiny. Vše se blýskalo, vše krásně vonělo.

Zatímco ona pracovala, já zatopil v krbu na terase a otevřel si víno. Čekal mě totiž víkend o samotě bez dětí a také jsem neměl žádné plány. Bylo krásné počasí, teplo, pozdní odpoledne. Měl jsem jediný plán na víkend. Blogovat Krávu pitomou. To jsem ale netušil, že příběh z tohoto večera napíši až o mnoho let později.

Když měla hotovo, přišla za mnou na terasu, zda si může sednout a být chvilku u krbu. Že vlastně nikdy v životě nic takového nezažila. Optal jsem se jí, zda si se mnou dá víno. Neodmítla. Že prý nemá kam spěchat A kamarádka jí odveze kdy bude chtít.

A tak jsme si dali skleničku vína, dívali se do ohně a povídali si o běžných starostech. Ona mi dal vyprávěla o svém životě, já i svěřil pár svých starostí za poslední rok. Neuplynulo mnoho času a musel jsem otevřít druhou lahev vína. Byl hezký podvečer a já byl rád, že si vlastně mám s kým popovídat.

Najednou mi položila velice zákeřnou otázku. Můžu se vykoupat v bazénu? Tak samozřejmě. Od toho ten bazén tady je.

A tak vstala a šla pomalu k bazénu. Překvapeně jsem sledoval, jak odchází. Když cestou trousila oblečení, zůstal jsem sedět a přemýšlel, jestli se mi to jen nezdá. Voda ji pohltila a když se vynořila, její rudé vlasy se rozprostřely po hladině. Přivřela oči a s úsměvem se opřela o hranu bazénu. „Nepřidáš se?“

Pokračování příště. Jedním dechem jsem teď odvyprávěl dva dny a ještě mnoho dní nás čeká.

Váš starý Drak

Ilustrační obrázek vygenerován UI