V předchozích příspěvcích jsem popsal, jak jsem byl zabit ve virtuálním světě společností Meta. Docela mě děsí, že ten digitální svět je prorostlý mnohem víc, než jsem si myslel.
Ztracený ve virtuální realitě
V minulosti jsem pracoval jako IT specialista. Jenomže to už je 15 let, co jsem to provozoval aktivně. Za tu dobu se hodně věcí změnilo, ale princip zůstává stejný.
Dnes jsem si založil profil na sociální síti X. Nic jsem tam netvořil, pouze vyplnil profil, nahrál profilovou fotografii, co jsem měl na FB, a snažil se zorientovat v prostředí. Chvilku jsem procházel navrhované příspěvky a odebíral obsah, který mě vážně nezajímá. Pak jsem vyhledal pár tvůrců, které jsem sledoval jak na Facebooku, tak na Instagramu. A ejhle.
Váš účet byl uzamčen!
Asi jsem už paranoidní. Ráno jsem totiž vlezl na seznam.cz, kde jsem registrovaný a mám tam i emailovou schránku, kterou používám na takové ty bezvýznamné, obyčejné věci. Jenomže jsem se nemohl přihlásit. První co mi proběhlo hlavou, bylo: „Tak to je v háji, jsem na blacklistu a všechny velké společnosti ho používají.“ Každopádně to byla opravdu pouze paranoia, protože společnost Seznam měla výpadek svých služeb.
Digitální svět jako nový totalitní režim
Posledních pár dní intenzivně studuji, jak fungují sociální sítě na pozadí. Jejich logiku, algoritmy, AI a prostě všechno kolem toho. Je to opravdu děsivé. Nevidím jedinou možnost, jak se dostat zpátky mezi živé.
Byl jsem obviněn, shledán vinným a bez soudu popraven.
Vem čert sociální síť. Dnes mi Facebook umožnil stáhnout svá data. Vlastně v nich není nic důležitého. Ale to jsem ani nečekal. Je to takové to, že vlk se nažral a koza zůstala celá. Nemám možnost stáhnout všechny obrázky a fotografie. A teď se bavím o principu. Samozřejmě všechna má média byla pouze kopie nahraná na tuto sociální síť. Takže jsem vlastně o nic nepřišel. Každopádně mě docela mrzí ztráta mého proudu myšlenek za posledních 16 let. Podle čeho mi psychiatr bude předepisovat léky? 😀
Vadí mi hlavně ztráta kontaktů. Samozřejmě, že na většinu pro mě důležitých lidí mám telefonní číslo nebo email. Ale to je pouze pár stovek lidí. Zbylých několik tisíc jsem měl pouze na Facebooku a Instagramu.
Právní pomoc neexistuje
A není možnost žádného dovolání. Psal jsem si se svou advokátní kanceláří. Oni by to pro mě rádi udělali. Rádi by pomohli vyřešit můj problém. Jenomže absolutně netuší, jak to uchopit a kde začít. Takže jsem hned viděl ohromný vysavač v mé peněžence. A tak budu bojovat sám.
Sice mi jedna poslankyně parlamentu České republiky nabídla podporu a pomoc, ale při řešení tohoto problému mám pouze 0,5 % podpory ze strany zákonodárců. Druhý poslanec se pouze dotazoval a chtěl nějaké doplňující informace. Když nad tím tak přemýšlím, tak nepochopil pointu celého problému, že vlastně neřeším sebe, ale globální problém.
Přátelé chtějí pomoct, ale bojí se
Pro řešení mého problému se nabídla s podporou hromada mých přátel. A já každému z nich řekl, ať do toho nestrkají prsty. Toto je můj problém a nikdy si nevezmu na triko, že kvůli mému problému budou mít problém i oni.
Dost mi to připomíná minulý režim. Někdo byl průserář a nepřítel státu. Kdokoli, kdo se s ním kamarádil, byl automaticky pod přísným dohledem a zapadl do stejné škatulky.
Historie se opakuje, jen se změnil způsob.