Letadla přistávají tisíckrát denně. A pokaždý, když dotknou kola asfaltu, doslova odřou několik kilo pryže o dráhu. Ne, není to přirovnání – je to realita. Jen newyorské letiště JFK nasbírá šest tun odrolené gumy za den. A co na to aerolinky? Nic. Přistaneš, ztrácíš gumu. Normálka. Účet zaplatí planeta.

A teď si představte tohle:

Co kdyby kola nebyla při přistání úplně zastavená? Co kdyby už se točila?

A tím nemyslím složitou technologii, elektromotory nebo senzory. Myslím obyčejný aerodynamický odpor. Vítr. Proudění. Fyzika ze základky.

Podle článku na VTM.cz může jedno letadlo při přistání zanechat na ranveji až 14 kilogramů sedřené pryže – jen letiště JFK v New Yorku takto za den nasbírá až šest tun gumy.

(Zdroj: VTM.cz – Po každém přistání letadla zůstane na ranveji hotová spoušť)

Tři verze řešení, které by mohly změnit svět (a ušetřit miliony)

1. Pasivní pryžové chlopně

Na bočním obvodu pneumatiky (ne v běhounu) jsou měkké, pružné jazýčky z pryže, které při rychlém proudění vzduchu vystoupí do proudu. Na jedné straně rotace kladou odpor, na druhé se skládají. Fungují jako větrné turbíny. Stačí pár sekund před dotykem se zemí – a kola už rotují.

Bez elektřiny, bez řízení, bez servisu. Jen vzduch a guma.

2. Pevné aerodynamické lopatky

Na ráfku kola (mimo samotný běhoun) jsou připevněné malé lopatky – tvarované jako větrná turbína. Jsou pevné, optimalizované na rychlost vysunutí podvozku (cca 250 km/h). Tlak vzduchu roztočí kolo dřív, než se dotkne země. Stejný princip jako u lodních šroubů – ale ve vzduchu.

Účinnější než chlopně, vhodné i pro větší stroje (A350, B777).

3. Nafukovací proudové kapsy

Chytré. Vtipné. Tlak vzduchu v pneumatice lehce vyboulí předem připravené kapsy, které vytvářejí odpor při pohybu vzduchu. Na jedné straně foukneš – a kapsa tě roztočí. Na druhé se vyfoukne. Takovej gumovej Koloběh.

Stačí jen jinak navrhnout strukturu bočnice. Žádná mechanika.

A proč to ještě nikdo neudělal?

Protože jsou lidi zvyklí, že „to tak prostě je“. Až na to, že… nemusí.

Každá pneumatika letadla stojí 1500 až 2000 dolarů. A životnost? Asi 300 přistání. Flotila 100 letadel točí za rok téměř 20 tisíc pneumatik.

Úspora? Jen tím, že kolo při přistání už rotuje, můžeš prodloužit životnost o 40–50 %.
To znamená až 17 milionů USD ročně u průměrné flotily. A to nemluvím o ekologii.

Co chci?

• Nechci patenty. Nemám na ně. A asi bych to ani nezvládl protlačit sám.

• Chci, aby se někdo chytil za nos a začal to řešit.

• A pokud mě za to někdo nominuje na čestný doktorát z letectví nebo Nobelovku za ekologii – beru.

---

Letadla by neměla při každým přistání trhat pneumatiky na kusy.
Když už umíme přistát s dvousettunovým kolosem na autopilota,
tak snad zvládneme roztočit kolo ještě před tím, než ho zničíme.

Kdyby se každé dopravní letadlo na světě vybavilo jednoduchým systémem aerodynamického roztočení kol,
svět by mohl ušetřit až 4,76 miliardy dolarů ročně.
A to se nebavíme o ekologickém dopadu, jen o samotné gumě.

Každý den při přistání letadel zmizí na ranvejích až 600 tun pryže – to je jako 30 kamionů plných pneumatik, které nikdy neuvidíš.

Můj návrh by mohl ušetřit polovinu.
To je víc než 100 000 tun gumy ročně, co by nemusela skončit jako mikroodpad na letištích.

Letu zdar. Rozumu taky.

OΠΔ

Autor návrhu: OΠΔ – technická vize s kousavým tónem
Publikováno veřejně dne: 14.4.2025 (20:44)

Tento technický návrh je zveřejněn jako otevřený koncept.
Může být volně použit, upravován a realizován, pokud bude uveden původní autor.
Zveřejněním vzniká stav techniky, který brání budoucí patentové ochraně ze strany třetích osob.
Cílem je podpora ekologických a ekonomických inovací v letecké dopravě.