Ten večer jsme s Verčou leželi na gauči u televize a já vlastně vůbec netuším, co dávali. Stále na mě špulila svou zadnici, pod kterou uprostřed svítila broskev. Tedy broskvička. Vždy, když si na ni vzpomenu, tak se mi v hlavě přehraje vtip: víte jaký je rozdíl mezi růžovou a fialovou? No přeci 20 let!
Nemohl jsem se nabažit a ona to moc dobře věděla. Věděla, že se dívám. Tahle mladá koketa měla jasný plán. Tehdy jsem ale ještě netušil, jak ďábelský a propracovaný plán má. Asi jsem to tušil, ale v tu chvíli to nebylo podstatné. Já viděl pouze krásný ovocný sad a úžasnou broskvičku, kterou stačilo jen utrhnout pustit se do ní.
Jenomže než jsem se rozhodl začít se sklizní, předběhla mě. Sedla si, urovnala si župan do cudného stavu a začala si se mnou povídat. Nepustíme si tam něco jiného? Zeptala se. Tohle je nuda.
A tak jsme začali řešit, na co se budeme dívat, nebo co budeme dělat. Ani jednomu z nás se nechtělo spát. Během pár minut naše diskuse sklouzla k lechtivým filmům. Takové ty odborné filmy, kterých je plný internet. Různé návody, dokumenty, zdravotnické studie, gymnastická cvičení, vytrvalostní aktivity, souboj dvou mužů s jednou ženou, souboj dvou žen a jednoho muže, nebo pouze dvou žen. Těch témat je samozřejmě ke zhlédnutí mnoho a mnoho.
Napadlo nás, že začneme listovat celým katalogem a každý z nás ukáže video, které ho zaujalo. Když byla na řadě ona, šla na jistotu. Měla vyhraněný vkus. Zajímalo jí horolezectví a různé lanové techniky. Líbilo by se jí být zajištěná lanem a viset na skobě. Nejvíc jí fascinovalo, když byla nějaká žena nechtěně zamotaná do lan a houpala se v nich.
Jak jsou někteří muži ochotni ji pomoct a v pravidelných rytmech zase jí snažit vysvobodit z různých stran. Ukazovala další a další videa.
Mě už samozřejmě brněl mozek. Tolik odborných informací a všech možných scénářů během tak krátké chvilky vedle krásné hospodyně jsem už nebyl schopný vnímat v klidu. Sednul jsem si přímo proti ní a díval se jí do očí. Ona pohled opětovala a z jejich očí se dalo vyčíst: tak co? Umíš pracovat s provazy? Pomalu jsem se přisunul a ona začala roztávat jako zmrzlina na sluníčku. Pomalu jsem vytáhl pásek ze županu, složil její zápěstí k sobě a velice pomalu vytvořil rychlosvazovací pouta. Stále jsem se jí díval do očí a vnímal její reakce. V očích byl stále ten samý titulek: OTEVŘENO! Vstupné dobrovolné.
Pomalu jsem jí položil na gauč svázané ruce ji držel za volné konce, jako fenku na vodítku. Oba volné konce jsem velmi lehce svázal do rychlorozvazovací smyčky a pomocí smyčky z opasku a jejich rukou ji vytvořil nádherný náhrdelník, který jsem ji pověsil na krk. Nevydala ani hlásku. Stále ten dychtivý pohled a jemný úsměv. Její župan jsem začal pomalu rozbalovat a cítil se jak malý kluk u stromečku s vánočním dárkem. Nejprve jsem objevil mírně zvlněnou pahorkatinu se dvěma výraznými kopci. Na každém z nich malá růžová rozhledna. Při pohledu na níž se kopce zvažovaly přes lehce zvlněný terén do údolí se studánkou.
Chytil jsem její nohy a pomalu bez jakéhokoli odporu je ohnul až skoro za hlavu. Byla neuvěřitelně ohebná a díky této pozicí se mi otevřelo celé údolí s malou studánkou a neposednou růžovou třešničkou. Byl bych blázen, kdybych neochutnal a nesvlažil rty. Tak lahodnou chuť jsem už dlouho neměl na jazyku. Pahorkatina se začala vzdouvat a v údolí se studánkou vznikl okamžitě mokřad. Třešnička hezky vyrostla a dozrála. Netrvalo dlouho a začal jsem cítit zemětřesení, při kterém došlo k neskutečnému uvolnění energie a ze studánky vytryskl termální gejzír.
Začal jsem sledovat její obličej. Měla zavřené oči a zrychlený dech. Vysušené rty, které si neustále olizovala. Najednou se stalo něco nečekaného. Dostal jsem lekci z angličtiny. Žádné Hello, how are you! Ale rovnou FU.. me, please! Rozkaz zněl jasně! Nemohl jsem neuposlechnout. Nohy vrátil zpět do původní pozice hlava, ramena, kotníky, uši, kotníky, uši, kotníky, uši, … A začal co pomalým, ale intenzivním hloubkovým průzkumem studánky pomocí sondy. Najednou jsem se stal speleologem a objevil úžasnou krasovou oblast. Sice jsem nebyl první objevitel, ale to jsem ani neočekával. Předchozí objevitelé byly pravděpodobně amatérští speleologové, kteří zanechali tuto krasovou oblast takřka v původním stavu, jen vyčistili vchod.
A tak lekce z angličtiny pokračovala dál. Ohh, yeah, fu.. me, yes, yes, yes, ou fu.., oh my Got, oh my Got, oh my Got, …
Jeskyňařina je náročný obor. Určitě bych o tom nemohl natočit celovečerní film na jeden zátah. Nejsem výkonnostní sportovec. Nemám za poslední rok natrénováno. Na maraton určitě nemám, ale sprint na 100m to taky nebyl. Krásných 1500m s úžasnou cílovou rovinkou zakončenou vytouženou cílovou páskou. Po proběhnutí cíle jsem byl pěkně vyflusaný a ona stále voněla po čerstvém ovoci.
Starý drak