Předchozí příběh s nádhernou rezatou osmnáctiletou hospodyní jsem nechal otevřený. Nechal jsem ho otevřený schválně. Kdybych totiž tvrdil, že jsme spolu asi hodinu dováděli v bazénu, pak se oblékli a ona jela domů, tak mi stejně neuvěříte. Ale ono to tak bylo. Tedy nebylo. Vlastně to bylo někde uprostřed. Nebudu lhát a přiznám se bez mučení, že jsem jí důkladně otřel ručníkem. Úplně všude a opravdu důkladně. Ale tím to končilo.

Dnes vám prozradím i jméno. Jmenuje se Verča. Nádherná z rezatá osmnáctiletá hospodyně Verča.

Další setkání jsme měli následující týden, protože naše dohoda byla taková, že bude chodit dvakrát týdně. Své děti jsem měl zrovna u sebe. Když přišla, děti byly moc zvědavé, kdo to je. Jednoduše jsem vysvětlil, že to je kamarádka, která nám bude pomáhat udržovat byt krásný, čistý a voňavý.

Pustila se do práce a já byl s dětmi. První z nich chodilo do první třídy, druhé ještě do školky. Bylo to náročné období. Bylo náročné hlavně pro děti. Maminka je totiž intenzivně zapojovala do soužití s novým strejdou a dělala maximum pro to, aby se dětem ke mně nechtělo. Naštěstí neovládá psychologii a pro komunikaci s dětmi zvolila tu nejhorší variantu.

Naštěstí mám s dětmi zkušenosti už od mládí z volnočasových aktivit. Takže jsem je vždycky opravil a ona zase rozbila. Ale to jsem vlastně odbočil od Verči.

Verča kromě úžasného uklízení měla neskutečný cit pro dětskou duši. Děti si získala během půl hodiny. Najednou měli novou kamarádku. Slečnu, co si s nimi chce hrát a povídá si s nimi. Úplně jsem zíral, jak snadné to pro ni bylo a hlavně přirozené. Po roce „samoty“ a utápění se v žalu jsem najednou objevil někoho, kdo přinesl novou energii do mé rodiny. Neuvěřitelné.

Takže z tříhodinového úklidu bylo zase celé odpoledne až do večera. A mně to nevadilo. Naopak. V tu dobu mi bylo 40. A ukažte mi jediného starého páprdu, kterého by uráželo mít doma sexy mladou hospodyni o 22 let mladší.

Odpoledne uteklo jako voda. Udělal jsem večeři a všichni jsme se najedli. A Verča byla stále u nás. Očividně nikam nespěchala. Dokonce sama přišla s tím, jestli může zůstat až do večera a uspat mé děti. Že jí prý večer vyzvedne kamarádka a odveze domů. Samozřejmě jsem nic nenamítal. Když jsem viděl děti nadšené a plné života, tak to prostě jinak nešlo.

Po dlouhé době jsem se cítil opravdu uvolněný a v klidu. Ten pocit se nedá popsat. Verča vyplnila takovou tu prázdnotu. Ten poslední dílek puzzle, který nám chyběl. Samozřejmě jsem za ten rok měl nějaké osobní zážitky, ale většinou to bylo takové to buď o tom jednom, nebo to nebylo ono. Všechno to byly ženy, které bych přirovnal k špatně rozepsané knize. A teď mám najednou před sebou úplně prázdný list, na který se dá začít psát.

Přišel večer a čas uložit děti do postele. Byl začátek léta, takže se stmívalo dost pozdě. Ale děti byly unavené. Opravdu krásně unavené a maximálně v klidu. Verča se o ně postarala, uložila je a přečetla pohádku. Usnuly během chvilky.

Když dorazila za mnou, tak mi moc poděkovala za dnešní den. Neustále mluvila o tom, jak jsme úžasní. Jak jsou děti super. A já byl okouzlen a totálně paralyzován. Vůbec když jsem nechtěl racionálně myslet. Už po rozvodu jsem se rozhodl, že budu přijímat život takový, jaký je. A teď byl najednou zalitý sluncem, voňavý, klidný a úplně neskutečně nabitý energií.

Jenomže ona už musela domů. Zavolala kamarádce, jestli pro ni tedy může přijet. Když se na to dívám zpětně, tak nic nebyla náhoda a s odstupem času to vidím jako jasný plán. Úžasný plán. Kamarádka se samozřejmě omluvila, že už nemůže přijet.

A tak začala vymýšlet, jak se dostane domů. Našla si vlak a zjišťovala, jak se od nás pěšky dostane na nádraží. Já jsem ji samozřejmě odvézt nemohl. To jí ani nenapadlo. Venku už byla skoro tma a já byl v dost nekomfortní situaci. Představa, že půjde 2km pěšky v potemnělém městě sama a ještě k tomu na to smradlavé nádraží, ve mně vyvolávala nepříjemné pocity. Tak jsem jí tedy navrhnul, že za volám taxi, aby ji odvezlo domů. Samozřejmě všechno zaplatím, takže se nemusí o nic starat. Jenomže to zase odmítla ona.

Najednou přišla s úplně skvělým nápadem! Mohla bych u tebe přespat? Zeptala se. Vyspím se na gauči a když mě ráno hodíš na nádraží, až povezeš děti do školy a školky, tak by to bylo jednodušší.

Mě samozřejmě hned zajímalo, co na to rodiče. To neřeš. Zvedla telefon a volala domů. Ahoj mami. Kátě se rozbilo auto tak, přespím u ní. Chvilku se z telefonu něco ozývalo, ale nerozuměl jsem. Ona pokračovala. Nepotřebuji žádné učení. Ve škole už stejně nic neděláme. Tak pa zítra!

A je to! Prohlásila slavnostně a s neskutečným šibalským výrazem se usmála. V tu chvíli jsem si vzpomněl na svá mladá léta. Není to vlastně tak dávno.

Dáš si víno? Zeptal jsem se. Jednu skleničku si dám. Ale nejprve se potřebuji vysprchovat. OK. Kde je koupelna víš a jak to tam funguje víš také. Zmizela asi na 10 minut. To, co přišlo potom bylo pro mě opravdu neuvěřitelné a jak z nějakého snu. Vyšla z koupelny s hlavou zamotanou do ručníku a na sobě měla můj župan. Při příchodu do obýváku se opřela o rám dveří a otázkou oznámila: doufám že nevadí, že jsem si půjčila tvůj župan. Nemám s sebou žádné oblečení na spaní a ještě bych tě chtěla poprosit, jestli bys mi půjčil na spaní nějaké tričko.

Ať si říká kdo chce a co chce, tomuhle se žádný chlap v mé situaci nemůže ubránit! Před pár dny jsem ji viděl nahou a teď vím, že má na sobě pouze můj župan. Má představivost jela na plné obrátky a racionální myšlení se postupně přesouvalo o 70cm níž k iracionálnímu tlaku.

Tak jsem si také skočil do sprchy, abych se zchladil. Tak samozřejmě je jasné, že v tomto případě to už bylo úplně zbytečné a jakékoli zchlazení bylo kontraproduktivní.

Pustil jsem televizi a lehli jsme si na gauč. Já na jednu stranu a ona na druhou stranu. Nohama k sobě. Co čert nechtěl! Lehla si tak nešťastně, že ji sjel župan a vykoukla vyšpulená řiťka. Samozřejmě to nebyl úmysl. Stalo se to čirou náhodou a ona si toho nevšimla.

Já jsem samozřejmě slušně vychovaný muž, který dokáže ovládat své fyzické potřeby a psychické emoce. Prostě se nenechám rozhodit nějakou mladou, krásnou dívkou, která leží nahá v mém županu, se mnou na gauči a čeká nás ještě minimálně 8 hodin, než zazvoní budík a všechny děti budou muset do školy a školky.

Starý Drak