Když se podíváme na dnešní základní školství, rychle zjistíme, že něco není v pořádku. Děti tráví ve školních lavicích desítky hodin týdně, biflují se hromady zbytečných informací a přesto často odcházejí do života bez klíčových dovedností. A co je nejhorší? To, co se dnes učí, vychází z myšlenek profesorů, kteří byli vzděláváni na začátku minulého století.
Jak je to možné? Pojďme se podívat na fascinující řetězec, který nás dovedl do současné situace.
Jak se vzdělání pedagogů zaseklo v minulém století?
Průměrný věk učitele v Česku je dnes kolem 50 let. To znamená, že své vzdělání dokončil přibližně v roce 2000, tedy před čtvrt stoletím. Jeho profesory na vysoké škole byli pedagogové ve věku 50 až 70 let, což znamená, že jej vzdělávali lidé, kteří své studium dokončili v roce 1965. A kde se oni učili? Jejich vzdělání pocházelo od profesorů, kteří byli ve stejném věku v roce 1930.
To znamená, že české školství stále vychází z myšlenkových vzorců z období první republiky – tedy doby, kdy školy připravovaly děti na tovární výrobu, kde byl hlavní požadavek: poslouchat, memorovat a plnit pokyny.
Ve světě, kde je dostupnost informací otázkou několika sekund díky internetu, je tato strategie zcela nesmyslná. Přesto je stále aplikována. Výsledkem je generace dětí, které se učí podle pravidel vytvořených před téměř sto lety.
Nepružnost českého školství: Proč se nic nemění?
Každá generace učitelů je formována tou předchozí. Pokud tedy studovali u lidí, kteří byli vychováni v jiném století, není divu, že se vzdělávací systém nedokáže přizpůsobit současným potřebám.
To má několik klíčových důsledků:
Školství nereaguje na změny ve světě
Děti se učí fakta, která už nejsou relevantní, místo aby získávaly praktické dovednosti.
Příklad: Učíme se o fotosyntéze do posledního detailu, ale nevíme, jak číst složení potravin.
Učitelé neučí to, co je užitečné pro život
Protože se sami učili jinak, neumí přizpůsobit svou výuku moderním požadavkům.
Většina stále funguje v roli autority, která diktuje informace, místo aby děti vedla k samostatnému myšlení.
Děti jsou frustrované a odpojené od reality
Mnoho studentů opouští školu s pocitem, že neumí nic užitečného.
Výuka je odtržená od praktického života – děti se učí vyjmenovaná slova, ale ne to, jak napsat životopis nebo formální e-mail.
Chybí praktické dovednosti
Děti by měly mít základy finanční gramotnosti, první pomoci, právního povědomí, kritického myšlení a moderních technologií.
Místo toho tráví čas memorováním teoretických definic, které si stejně mohou najít během vteřiny na internetu.
Které předměty a učivo bychom měli seškrtat?
Aby školství mělo smysl, musí se stát efektivním a odstranit zbytečnosti. Jak na to?
Redukovat nebo odstranit některé předměty
Hudební výchova – stačí naučit základy not a nástrojů, zbytek patří do hudebních škol.
Výtvarná výchova – neměla by být povinná, ale volitelná pro ty, kdo mají talent a zájem.
Občanská výchova – může být sloučena s dějepisem a zaměřena na právní povědomí.
Omezit nadbytečné teoretické učivo
Matematika – odstranit složité ruční výpočty, místo toho učit praktickou matematiku (rozpočty, úroky, splátky).
Český jazyk – méně analýzy větných členů, více zaměřit na komunikační dovednosti.
Dějepis – méně letopočtů, více pochopení historických souvislostí a jejich vlivu na současnost.
Přidat užitečné dovednosti
Finanční gramotnost – daně, smlouvy, hypotéky, podvodné nabídky.
Právní povědomí – základní práva občana, jak postupovat při jednání s úřady.
Digitální gramotnost – jak chránit své soukromí na internetu, jak poznat dezinformace.
Praktická věda – jak funguje svět kolem nás, jak si přečíst složení potravin.
Výhody zkrácení výuky a odstranění nesmyslného učiva
Když seškrtáme zbytečnosti, vznikne více času na život. Co by to znamenalo pro děti?
Méně stresu – nebudou zahlceny informacemi, které nevyužijí.
Více času na osobní rozvoj – děti budou mít prostor rozvíjet své skutečné zájmy.
Lepší příprava na budoucnost – budou znát věci, které jim skutečně pomohou v životě.
Místo toho, aby trávily hodiny memorováním letopočtů a větných členů, by mohly mít odpoledne volné na sport, koníčky, kreativitu nebo práci na vlastních projektech.
Radikální změna školství je nutná
Pokud se něco musí změnit, pak je to celý přístup ke vzdělávání. Škola by neměla být místem, kde se děti učí „pro školu“, ale měla by je připravovat na skutečný život.
Je neuvěřitelné, že se stále učí podle osnov, které vznikly z myšlení pedagogů vzdělávaných v první polovině 20. století. Pokud školství neprojde zásadní reformou, budou dál vyrůstat generace dětí, které znají nazpaměť definici vedlejší věty přívlastkové, ale neumí si správně spočítat, kolik budou měsíčně platit za hypotéku.
A to je přece úplně absurdní!