Každý z nás si myslí, že jeho jiný pohled na svět je vlastně ten správný. A je to v pořádku!
přes Každý z nás je originál. A mě se to moc líbí!

Poslední dva dny se hrabu ve vzpomínkách. V mých fotovzpomínkách. Za svůj život jsem vytvořil desítky tisíc fotografií. Jen od dob používání digitální techniky přes 85 000 fotografií převážně se ženami bez oblečení. Dnes jsem narazil na jednu vzpomínku starou lehce přes 20 let. 

Tehdy byly diskotéky. Každá správná diskotéka měla tanečnici u tyče. Ta opravdu super diskotéka měla tanečnici u tyče „nahoře bez“. Do jedné takové jsem se umělecky zamiloval. Holka krev a mlíko. „Vlasy“ se jí pohupovaly v rytmu taneční muziky a já z nich nemohl spustit oči. 

Když měla pauzu na baru, tak jsem přisedl a nabídl tvorbu v ateliéru. Dal vizitku a zbytek večera se kochal jejími pohupujícími se „vlasy“. Byly takové krásné, plné. Držely tvar a přes jejich objem nebylo vidět vůbec nic jiného.

Za čtvrt roku se mi ozvala, že chce přijít ke mně do ateliéru, abych jí udělal hezké fotografie. Tak jsme domluvili termín a já se moc těšil na její „plný účes“. 

Jenomže za ten čtvrt rok slečna zapracovala na své vizáži a rozhodla se shodit svou „bujnou hřívu“, aby na fotkách vypadala sexy. Bylo mi do breku. „Vlasy zplyhlé“, žádný objem, prostě takové obyčejné nic. Úplně se vytratila ta její jedinečnost a zařadila se mezi ostatní tuctové holky.

Doteď vidím ve svých očích ten obraz krásné slečny s „bujnou hřívou“, která se dobrovolně zbavila své unikátnosti a jedinečnosti. A to všechno proto, aby mohla být jako ostatní.